Osobnosti JKA karate

JKA vděčí za svou bohatou tradici svým velkým mistrům a jejich naprosté oddanosti k cestě karate. Kliknuntím níže se dozvíte více o těchto pánech, kteří formovali JKA karate jako umění, které známe dnes:

Supreme Master Funakoshi Gichin (1868-1957)

Otec moderního karate.

Narodil se 10. listopadu 1868 v Yamakawa, Shuri, v prefektuře Okinawa. Byl potomkem samurajů, z rodiny, která v minulosti byla vazalem dynastie šlechticů Ryukyu.

Již ve věku 11 let se jeho jméno stalo uznávaným v Ryukyu – stylu bojových umění. Učit se začal u Mistra Azato Anko, a již zakrátko se svému učiteli vyrovnal, a společně sdíleli čestné označení jako „nejdokonalejší“ představitelé bojových umění v této oblasti. Učil se také karate-jutsu (psaný s charaktery, které znamenají „čínská ruka-bojové umění“) s Mistrem Itosu Anko. Oba jeho učitelé byli ohromeni jeho ušlechtilým charakterem.

Jak se v průběhu let věnoval své odborné přípravě a byly dále rozvíjeny jeho pozoruhodné schopnosti, Mistr Funakoshi se stal předsedou společnosti bojových umění na Okinawě (Okinawa Martial Arts Society), a také instruktorem ve škole pro učitele na Okinawě. Pak v roce 1922, když mu bylo 54 let, představil okinawské karate-jutsu na výstavě Tělesné výchovy sponzorované prvním Ministerstvem školství (nyní Ministerstvo školství, vědy, sportu a kultury). Toto představení, vůbec první veřejné vystoupení karate-jutsu v Japonsku, mělo úžasný úspěch. A dříve neznámý představitel bojových umění Gichin Funakoshi se okamžitě stal slavným ve světě japonských bojových umění.

Zakladatel moderního juda, Kano Jigoro, ihned pozval Mistra Funakoshi a jeho žáka Gima Shinkin na Kodokan judo dojo, aby předvedli cvičení kata. Akce s velikou účastí zcela zaplnila Kodokan dojo, a měla tak veliký úspěch, že se Mistr Funakoshi ocitl pod tlakem za všech stran, aby i nadále působil v Tokiu.

Nadšen příležitostí k další propagaci bojových umění, pro které již tolik udělal, aby tato umění zavedl do Japonska, Master Funakoshi začal následovně vyučovat na Meiseijuku v Tokiu, na koleji pro studenty z Okinawy. V roce 1922 vydal knihu s názvem „Ryukyu Kempo Karate.“ Jednalo se o první oficiální publikaci v Japonsku o umění karate-jutsu. Nejenom že její obsah byl velmi svěží a neotřelý, ale byla také krásně napsána a okamžitě vytvořila nebývalý boom karate.

Jelikož popularita karate-jutsu se začala šířit, Master Funakoshi vytvořil vůbec první „Certifikační hodnocení Dan“ v dubnu 1924.

Přibližně ve stejnou dobu, s podporou svého učitele buddhismu, opata Furukawa Gyodo z Enkakuji chrámu v Kamakura, Mistr Funakoshi začal praktikovat Zen. Rozjímal o známém buddhistickém učení, které říká, že „forma je prázdnota a prázdnota je forma.“ Začal vnímat relevanci tohoto učení k svému bojovému umění, a nakonec změnil kaligrafické znaky pro karate z Kara + te („čínská“ + „ruka“), na Kara + te („prázdná“ + „ruka“).

Pak, aby popularizoval „lokální“ bojové umění Okinawy ve zbytku Japonska, Mistr Funakoshi syntetizoval systém techniky a teorie, a zavedl čínské a okinawské názvy kata do standardní japonštiny. V roce 1929, po dlouhém přemýšlení a soustředění, změnil také název karate-jutsu („čínská ruka-bojové umění“), na karate-do („cesta karate,“ nebo „cesta prázdné ruky“). Definoval pak také dvacet pouček Karate, a založil velkou filozofii karate.

Konečně se karate vydalo svou vlastní cestou, a získávalo popularitu po celém Japonsku. Počet lidí, kteří chtěli začít trénovat, se zvětšoval den ode dne, a to natolik, že se stalo obtížné najít místo pro trénink. Takže v roce 1939 Mistr Funakoshi založil „Shotokan“ dojo, který nechal vybudovat na své vlastní náklady. („Shoto“ bylo literárně první jméno, které použil, když studoval kaligrafii a psaní poezie. „Shoto“ znamená „borovicové vlny“, a odkazuje na zvuk větru vanoucího přes koruny borovic, který se podobá zvuku oceánské vlny.)

V této době, Mistr Funakoshi praktikoval již dlouhou dobu výuku karate se studenty středních a vysokých škol. Jako výsledek, karate klub se rozšířily na vysokých školách po celém Japonsku, což je další důvod, proč se karate stalo tak respektovaným, jako je i dnes.

Při náletech během druhé světové války, byla dojo Shotokan zničena, a rozvoj karate se zpomalil. Ale po válce, stoupenci Funakoshiho se znovu sloučili, a v roce 1949 vytvořili japonskou asociaci Karate, s Funakoshi Gichinem jako Velmistrem.

10. dubna 1957, ministerstvo školství vydalo oficiální uznání JKA, které se tak stalo právním subjektem. Pouhých šestnáct dnů později, ve věku 89, Mistr Funakoshi zemřel. Velká veřejná vzpomínková bohoslužba byla držena v Ryogoku Kokugikan (Ryogoku Národní hala pro Sumo), které se zúčastnilo více než 20.000 lidí, včetně mnoha slavných jmen, kteří se přišli poklonit.

Památník Mistra Funakoshi byl postaven v chrámu Enkakuji v Kamakuře. Členové JKA navštěvují toto místo každoročně 29.dubna, v době konání Shoto festivalu.

Master Nakayama Masatoshi (1913-1987)

Nésti dále ducha i tradici práce Funakoshi Gichina.

Mistr Nakayama Masatoshi měl bojová umění v krvi. Narodil se v dubnu 1913 v prefektuře Jamaguči, v regionu Nagano, jako potomek klanu Sanada. Jeho předci byli vysoce kvalifikovaní instruktoři kenjutsu (umění meče).

Po nástupu na Takushoku universitu v roce 1932 se mistr Nakayama okamžitě zapojil do karate klubu, kde studoval u Mistra Funakoshi Gichin spolu s jedním z jeho synů, Funakoshi Yoshitaka. Rozhodl se zasvětit svůj život karate, po ukončení studia proto odcestoval do Číny za dalším studiem a vzděláváním.

Když se vrátil z Číny v květnu 1946, spojil se s dalšími vyznavači Shotokan stylu, se kterými se stýkal již během vysokoškolského studia, aby obnovili tradici Shotokan karate pod vedením Funakoshi Gichina jako Velmistra. Společně, v roce 1949, založili Japonskou asociaci Karate (JKA). V roce 1955 vybudovali pro své ústředí dojo v Yotsuya v Tokiu. Vybudování dojo nastartovalo výstavbu dalších poboček JKA po celém Japonsku.

Úsilí JKA zviditelnit a představit ducha karate-do bylo velmi pozitivně hodnoceno Ministerstvem školství (nyní Ministerstvo školství, vědy, sportu a kultury). V roce 1957 ministerstvo poskytlo exkluzivní právní uznání JKA v Japonsku jako oficiální sdružení členů pro podporu a rozvoj karate.

Během této doby a během několika následujících let, mistr Nakayama velmi výrazně příspíval k rozvoji umění. Vyvíjel, spolu s jeho kolegy instruktory JKA, novou, racionální metodu výuky, která byla přizpůsobena úrovni a cílům každého studenta: karate jako nástroj tělesného tréninkku, karate jako způsob sebeobrany, karate pro zápasy, atd.  Zdůraznil také nutnost, aby každý aspekt tréninku byl fyzicky a pohybově praktický, a vědecky analyzoval, jak toho dosáhnout.

Navíc, aby zajistil, že pravá podstata karate-do bude vyučována správně, vytvořil spolu se svými žáky  dvouletý odborný výcvikový program pro instruktory, který je stále jediným instruktorským výcvikovým programem ve světě karate. A jelikož vzdělávání nikdy nekončí, JKA je, a vždy bylo, jediná karate organizace, jejíž instruktoři zaměstnaní na plný úvazek se i nadále schází každý den pro společné tréninky. Prostřednictvím tohoto programu, JKA instruktoři se neustále snaží vylepšit a zdokonalit své umění karate.

Mistr Nakayama také vynalezl první systém karate zápasů: první JKA karate mistrovství se konalo v Tokyo Metropolitan Gymnasium v říjnu 1957, a zúčastnilo se jej tolik účastníků a diváků, že místo bylo plně obsazené.

Jeho adaptace kata a kumite na systém zápasů byla obrovským úspěchem, 5. celojaponské JKA Karate mistrovství v roce 1961 navštívil dokonce Jeho Veličenstvo korunní prince Japonska (nyní Jeho Veličenstvo císař Japonska). Karate získávalo stále větší oblibu po celém světě.

Mistr Nakayama oceňoval duchovní aspekty karate, ke kterým se hlásil i jeho učitel Gichin Funakoshi., především pak skromnost a harmonii ducha. Nikdy nebyl unaven jejich výukou, vždy se spíše snažil předvádět než hovořit o tom, že tyto kvality vyžadují nejen hluboký smysl pro slušné chování, ale také neustálé připomínání, že “ v karate neexistuje první útok“

Ve skutečné praxi, Master Nakayama trval na tom, že každá technika by měla ukázat ten nejlepší a nejprocítěnější osobní výkon. Zdůrazňoval, že je velmi důležité studovat neoddělitelnou „Trojici“ karate – kihon, kata, kumite – jako jeden celek. A neustále všem připomínal, že „způsob, jakým karate pěstujeme je bojové umění s holýma rukama, které cvičíme s neochvějným srdcem ve stavu nicoty, je to způsob, jak rozvíjet osobnost.“

V pozdějších letech, shrnul všechny své techniky a filozofii ve slavné 11-ti dílné sérii s názvem „Best Karate.“

Mistr Nakayama zemřel v roce 1987, ve věku 74 let.

Master Sugiura Motokuni (1924 – 2015)

Život zasvěcený karate

Mistr Sugiura Motokuni se narodil 4.října 1924 v prefektuře Aiči. Jeho kariéra v karate začala v mládí, kdy se stal studentem Shotokan karate. Na univerzitě studoval u velmistra Funakoshi Gichina, a to především s druhým synem mistra Funakoshi Yoshitakou. Svůj první Dan dosáhl ve věku 20 let.

Po promoci v roce 1944, Mistr Sugiura sloužil rok v Tsuchiura Navy Flying Corps (výsadkové jednotky), ale brzy se vrátil k bojovým uměním, které miloval, a znovu se pustil do tréninku karate u mistra Nakayama Masatoshi, a současně byl zaměstnán na juniorské střední škole v Tokiu. Během těchto let získal 3. Dan.

V roce 1955 se Mistr Sugiura vzdal svého zaměstnání na střední škole a začal pracovat na plný úvazek v řídící divizi JKA. Byl také jmenován ředitelem JKA, a měl na starosti řízení instruktorů v sídle dojo. To byl začátek jeho celoživotního příspěvku do umění karate. Nejenže učil v dojo na JKA ústředí, ale také pomohl vytvořit pravidla pro turnaje, rozhodoval jako rozhodčí zápasy, a trénoval na ne méně než pěti univerzitách po celém Tokiu.

V roce 1958, rok poté, co japonská vláda úředně uznala JKA, Mistr Sugiura získal univerzitní průkaz jako instruktor tělesné výchovy. Během příštích pěti let, pracoval na částečný úvazek jako učitel tělesné výchovy a odborný asistent na univerzitě Asie, a zároveň dosáhl svůj 6. Dan.

V následujícím desetiletí začal připravovat materiály, které pomáhají podporovat rozvoj karate po celém světě. V roce 1961 se podílel na úpravách učebnice „Základy Karate-do“, která poukázala na všeobecné základní chyby v karate technice. V roce 1963 vytvořil šestidílný anglický mluvený film na formátu 8mm s názvem „Karate seminář.“ V létě téhož roku odstoupil jako ředitel JKA, a stal se na plný úvazek učitelem tělesné výchovy.

Okruh aktivit Mistra Sugiura se i nadále rozšiřoval. Působil jako prezident Karatedo federace a Asociace tělesné výchovy města Koganei. Vstoupil do Japonské společnosti bojových umění (Japanese Martial Arts Society). Ve spolupráci s Kodansha International Ltd. začal vytvářet pětidílný video seriál v japonštině a angličtině o kata.

Aktivity Mistra Sugiura si brzy získaly pozornost i mimo Japonsko. Byl pozván do Číny a Tchaj-wanu na Japonský pohár přátelství karatedo. Následně, v srpnu 1975, navštívil Los Angeles a Havaj, aby se zúčastnil valné hromady Mezinárodní asociace Karate a navštívil 7. Mistrovství IAKF podporované JKA. Krátce potom, časopis „Monthly Karate-do“ začal publikovat jeho pravidelný sloupek.

Rok 1976 bylo další významné období pro mezinárodní karate. V srpnu 1976, Mistr Sugiura, nyní 8. Dan, člen Technického výboru karate, a profesor na plný úvazek na universitě Asia, uskutečnil spolu s univerzitní Alumni asociací historickou návštěvu do Indonésie. Pak byl vyslán do USA, aby zjistil, jakým způsobem se karate vyučuje na některých amerických univerzitách.

Příští rok, Mistr Sugiura dokončil svou teoretickou práci „Systém Karate-do“, kde diskutoval skutečnou podstatu karate. Několik následujících let strávil tvorbou publikace „Výukové materiály pro Karate-do, pro použití v tělesné výchově.“ V roce 1989 pak tuto publikaci doplnil o doplňující karate pokyny.

V březnu 1990, Mistr Sugiura odešel ze své funkce na Asia universitě, a příští rok byl jmenován jako vedoucí instruktor JKA. V roce 1992 získal 9. Dan.

Jedním z největších darů, které Mistr Sugiura věnoval JKA, byla jeho důsledné zaměření na základy: kihon, kumite a kata. Jak sám zdůrazňuje, kihon nás učí, jak se pohybovat, aby naše technika byla bezchybná, kumite nás učí, jak se soustředit, a jak nejlépe uplatnit naši techniku pro maximální výkon, kata nás učí oba tyto způsoby společně a otevírá tak cestu k souladu mysli a těla, která je duší karate.

Master Sugiora zemřel 10. srpna 2015 ve věku 90 let.