Etika karatedo

Dojokun

Dojokun sestavil okinawský mistr karatedo Sakugawa, který byl vnějším žákem věhlasného čínského mistra Koshokuna. Při jeho sestavování se orientoval na čínské formy dojokun, které sahají až k buddhismu – klášteru Shaolin. Dojokun můžeme charakterizovat jako předpisy pro chování každého karateky, které se vztahují na jeho chování v dojo i mimo něj. Tradiční dojokun se skládá z pěti základních pravidel. V průběhu let mnohá dojo pozměnila překlad dojokun dle svých potřeb.

Dojokun:

1. Hitotsu! Jinkaku kansei ni tsutomeru koto.

Snaž se o dokonalost svého charakteru

2. Hitotsu! Makato no michi o mamoru koto.

Buď věrný a spolehlivý

3. Hitotsu! Doryoku no seishin o yashinau koto.

Dbej o zdravé usilí

4. Hitotsu! Reigi o omonsuru koto.

Respektuj ostatní

5. Hitotsu! Kekki no yu o imashimuru koto.

Vyvaruj se násilného chování

Dojokun převzal i Gichin Funakoshi. Na základě svých životních zkušeností sestavil mistr vlastní pravidla pro chování karateky pod názvem Shoto Nijukun, která mají dvacet pravidel k jejichž dodržování své žáky naléhavě vyzýval.

Shoto Nijukun:

1. Karate wa rei-ni hajimari, rei-ni owaru koto-o.

Karate začíná a končí respektem

2. Karate-ni sente nashi.

V karate se nedělá první pohyb.

3. Karatedo wa gi-no-tasuke.

Karatedo je pomocníkem spravedlnosti.

4. Mazu jiko-o shire, shikohite tao-wa.

Poznej nejdřív sám sebe, potom toho druhého.

5. Gijutsu yooi shinjutsu.

Intuice je důležitější než technika.

6. Kokoro-wa hanatan koko-o yosu.

Nauč se kontrolovat svého ducha, a pak se osvoboď.

7. Wazawai-wa geati-ni shozu.

Neštěstí se stává vždy z nepozornosti.

8. Dojo-nomino karate-to omou na.

Nevěř, že se karatedo odehrává pouze v dojo.

9. Karate-no shugyo-wa issho de-aru.

Cvičit karate znamená pracovat celý dlouhý život, v tom neexistují hranice.

10. Arai-yuru mono-o karate-ka seyo, soko-ni myo mi-ari.

Spoj svůj každodenní život s karatedo, pak najdeš „myo“

11. Karate-wa yu-no-gotoshi taezu netsudo-o ataezaraba moto-no mizu.

Opravdové karatedo je jako horká voda, který chladne, když ji neohříváš.

12. Katsu kangae-wa motsu namakenu kagae-wa hitsuyo.

Nemysli na výhru, ale přemýšlej o tom, jak neprohraješ.

13. Tekki-no yotte tenka seyo.

Změň svoji obranu vůči nepříteli.

14. Tattakai-wa keyo-jitsu-no soju ikan-ni ari.

Boj odpovídá vždy tvé schopnosti zacházet s „keyo“ (nehlídaný) a s „jitsu“ (hlídaný).

15. Hito-no-taeshi-o ken to omou.

Představ si svou ruku a nohu jako meč.

16. Danshi mon-o izureba hyakuman-no tekki ari.

Když opustíš místo, kde jsi doma, děláš si četné nepřátelé, takové chování ti přináší mrzutosti.

17. Kamae-wa shoshinsha-ni ato-wa shizantai.

Začátečníci musí zvládnout všechny úkony bez vlastního úsudku, teprve potom dosáhnou přirozeného stavu.

18. Kata-wa tadashiku jissen-wa bezsu mono.

Kata musí být prováděna korektně, ve skutečném boji je tomu naopak.

19. Chikaraka-no kyojaku karada-no shinshiku waza-no kankyo-o wasa-runa.

Tvrdé a měkké, napětí a uvolnění, pomalu a rychle – všechno ve spojení se správným dýcháním.

20. Tsune-ni shinem kufu syo.

Vzpomeň si a mysli vždy na „kufu“ – žij těmito předpisy po celý den.

Master Sugiura Motokuni

Život zasvěcený karate

Mistr Sugiura Motokuni se narodil 4.října 1924 v prefektuře Aiči. Jeho kariéra v karate začala v mládí, kdy se stal studentem Shotokan karate. Na univerzitě studoval u velmistra Funakoshi Gichina, a to především s druhým synem mistra Funakoshi Yoshitakou. Svůj první Dan dosáhl ve věku 20 let.

Po promoci v roce 1944, Mistr Sugiura sloužil rok v Tsuchiura Navy Flying Corps (výsadkové jednotky), ale brzy se vrátil k bojovým uměním, které miloval, a znovu se pustil do tréninku karate u mistra Nakayama Masatoshi, a současně byl zaměstnán na juniorské střední škole v Tokiu. Během těchto let získal 3. Dan.

V roce 1955 se Mistr Sugiura vzdal svého zaměstnání na střední škole a začal pracovat na plný úvazek v řídící divizi JKA. Byl také jmenován ředitelem JKA, a měl na starosti řízení instruktorů v sídle dojo. To byl začátek jeho celoživotního příspěvku do umění karate. Nejenže učil v dojo na JKA ústředí, ale také pomohl vytvořit pravidla pro turnaje, rozhodoval jako rozhodčí zápasy, a trénoval na ne méně než pěti univerzitách po celém Tokiu.

V roce 1958, rok poté, co japonská vláda úředně uznala JKA, Mistr Sugiura získal univerzitní průkaz jako instruktor tělesné výchovy. Během příštích pěti let, pracoval na částečný úvazek jako učitel tělesné výchovy a odborný asistent na univerzitě Asie, a zároveň dosáhl svůj 6. Dan.

V následujícím desetiletí začal připravovat materiály, které pomáhají podporovat rozvoj karate po celém světě. V roce 1961 se podílel na úpravách učebnice „Základy Karate-do“, která poukázala na všeobecné základní chyby v karate technice. V roce 1963 vytvořil šestidílný anglický mluvený film na formátu 8mm s názvem „Karate seminář.“ V létě téhož roku odstoupil jako ředitel JKA, a stal se na plný úvazek učitelem tělesné výchovy.

Okruh aktivit Mistra Sugiura se i nadále rozšiřoval. Působil jako prezident Karatedo federace a Asociace tělesné výchovy města Koganei. Vstoupil do Japonské společnosti bojových umění (Japanese Martial Arts Society). Ve spolupráci s Kodansha International Ltd. začal vytvářet pětidílný video seriál v japonštině a angličtině o kata.

Aktivity Mistra Sugiura si brzy získaly pozornost i mimo Japonsko. Byl pozván do Číny a Tchaj-wanu na Japonský pohár přátelství karatedo. Následně, v srpnu 1975, navštívil Los Angeles a Havaj, aby se zúčastnil valné hromady Mezinárodní asociace Karate a navštívil 7. Mistrovství IAKF podporované JKA. Krátce potom, časopis „Monthly Karate-do“ začal publikovat jeho pravidelný sloupek.

Rok 1976 bylo další významné období pro mezinárodní karate. V srpnu 1976, Mistr Sugiura, nyní 8. Dan, člen Technického výboru karate, a profesor na plný úvazek na universitě Asia, uskutečnil spolu s univerzitní Alumni asociací historickou návštěvu do Indonésie. Pak byl vyslán do USA, aby zjistil, jakým způsobem se karate vyučuje na některých amerických univerzitách.

Příští rok, Mistr Sugiura dokončil svou teoretickou práci „Systém Karate-do“, kde diskutoval skutečnou podstatu karate. Několik následujících let strávil tvorbou publikace „Výukové materiály pro Karate-do, pro použití v tělesné výchově.“ V roce 1989 pak tuto publikaci doplnil o doplňující karate pokyny.

V březnu 1990, Mistr Sugiura odešel ze své funkce na Asia universitě, a příští rok byl jmenován jako vedoucí instruktor JKA. V roce 1992 získal 9. Dan.

Jedním z největších darů, které Mistr Sugiura věnoval JKA, byla jeho důsledné zaměření na základy: kihon, kumite a kata. Jak sám zdůrazňuje, kihon nás učí, jak se pohybovat, aby naše technika byla bezchybná, kumite nás učí, jak se soustředit, a jak nejlépe uplatnit naši techniku pro maximální výkon, kata nás učí oba tyto způsoby společně a otevírá tak cestu k souladu mysli a těla, která je duší karate.